Banshee - Party (1. kapitola)

10. března 2015 v 14:24 | Teteyza12 |  Banshee
Ahojky! Je tu první část povídky, jak už z názvu poznáte, na hodně časté seriálové téma (říkám, že jsem seriálovej maniak a fanatik) :)

Banshee je povídka o dívce jménem Lucy Rosemary Black, zkráceně Lucy *Rose* Black. Je ve městě nová a přátele si ještě nestihla najít a zde začíná náš příběh.

Party

Ležela jsem na posteli a rozhlížela se po prázdném pokoji s bílými stěnami a kobercem stejné barvy. "Pak si nějakou barvu můžeš vybrat," řekl mi otec při nastěhování, ale už jsme tu byli měsíc a já se nemohla rozhodnout. Asi růžovofialovou, pomyslela jsem si, když jsem si prohlížela katalog barev. Stěhovali jsme se už asi po čtvrté kvůli ségře. Pokaždé ji její přítel opustil, ona se s ním nechtěla vídat a pak následovalo stěhování. Nejvíc mě ale štvalo, že když jsem si našla nějaké přátele, ihned jsme se stěhovali, takže jsem si žádné ani neudržela.
Zvedla jsem se a zjistila, že ve dveřích stojí můj starší brácha. Přešla jsem k němu. "Slyšelas o té studenstké party?" zeptal se mě. Já zavrtěla hlavou a on mi naznačil, že bych tam měla jít. Zavřela jsem za ním dveře a šla jsem si vybrat oblečení na party. Vybrala jsem si top s jedním ramínkem, legíny a na to kraťasy a obula jsem si tenisky na klínku. Do kabelky jsem si vzala pepřák, mobil a na ruku jsem si nasadila hodinky. Sešla jsem dolů ze schodů a šla za tátou, který zrovna něco zakazoval Cassie, mojí sestře. "Ne, nemůžeš přespat u nějakýho kluka!" řekl jí a ona uraženě odkráčela do svého pokoje. bylo jí 16, takže se tátovi nedivím. Nicméně mně bylo 18 a staršímu bratrovi Andymu bylo 21. Máma nás opustila, když se Cassie narodila, protože to už nezvládala. Andymu bylo 5, takže to z nás tří nejhůř nesl, protože ji znal nejdýl a pamatuje si na ni. Někdy ho vidím, jak si na počítači tvoří plakát, zda ji někdo neviděl, z máminých starých fotek. Já a Cass si na ni nepamatujeme, takže to pro nás není tak těžký. Přišla jsem k tátovi blíž. "Ahoj, můžu se tě na něco zeptat?" začala jsem opatrně. "Jasně," řekl. "Co potřebuješ?" "Chtěla bych jít na studentskou párty." Podívala jsem se na něj psíma očima a s úsměvem. "Fajn, ale do půlnoci doma.," odpověděl mi. "Díky," zakřičela jsem od dveří a byla jsem ta tam.
Cestou po temných ulicích jsem přemýšlela o blbostech. Jako třeba, jestli tu není někde cirkus s klaunama, protože bych to kvůli mé fóbii asi nezvládla. Někdo by si řekl, že fóbie z klaunů není, ale já jsem živým důkazem její existence. Pak moji pozornost upoutal muž stojící přes silnici na autobusové zastávce, který pozoroval bistro na mé straně ulice. Potom přešel ulici k bistru a otočil se na mě. "Nevíte, kolik je hodin?" zeptal se a já začala hrabat v kabelce po pepřáku, pro jistotu. Muž chvíli čekal a pak zopakoval otázku hlasitěji. "Nevíte, kolik je hodin?" Už ho mám! vykřikla jsem v duchu a v ruce zastrčené v kabelce, jsem svírala pepřák. Jenže z ničeho nic mi někdo k puse přitiskl cosi nasáklého páchnoucí tekutinou. Pak už jsem viděla jen tmu.

To je vše! Doufám, že se vám líbila první část povídky :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K. K. | Web | 10. března 2015 v 14:45 | Reagovat

Ahoj, mám nový blog o Hilary Duff a byla bych nesmírně ráda, kdyby ses na něj mrkla a napsala třeba svůj názor, nebo se aspoň zapojila do diskuze, popřípadě kdybychom se spřátelily.. Promiň za reklamu :/

2 Teteyza12 Teteyza12 | Web | 11. března 2015 v 21:56 | Reagovat

[1]: Mrknu, napíšu názor, zapojím se, klidně se můžeme i spřátelit :-)
V pohodě ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama