Banshee - Šerif (3. kapitola)

11. března 2015 v 22:36 | Teteyza12 |  Banshee
A je tu další kapitola povídky o naší drahé Banshee Lucy :) Doufám, že si užijete i tuto velmi zvláštní 3. kapitolu.

Není k tomu nic co dodat, takže přejdeme rovnou na to.

Šerif

Po probrání v další místnosti jsem se neorientovala, kde jsem. panicky jsem se rozhlédla okolo. Mříže, kamenné zdi, byla jsem ve vazbě. Zakřičela jsem, protože jsem si všimla, že mám na sobě hrozně moc krve. "Ááá!" ozval se zvuk, který se odrážel od stěn v cele. Někdo přiběhl a přitiskl se ke mřížím. "To nic, to je dobrý," chlácholil mě. Přestala jsem panikařit a koukla jsem na něj. "Jsi v bezpečí, já jsem šerif McCluskey. Můžeš mi odpovědět na pár otázek?" zeptal se. Přikývla jsem a přesunula jsem se blíž ke mřížím. "Takže, pamatuješ si něco?" zeptal se. Znovu jsem přikývla. "Šla jsem na párty, byl tam chlap a ptal se mě na čas. Pak už jenom záblesky. Tmavá místnost, želízka, ocelový dveře a škrtič," řekla jsem mu. Chvíli přemýšlel a svraštěl čelo. Byl to postarší pán v uniformě. Na ruce prstýnek neměl, ale měl vypálené bílé místo po prstenu. Docela čerstvě. Pak znovu promluvil. "Dobře, můžeš nám popsat toho muže?" zeptal se. Pokývala jsem hlavou, což jsem poslední dobou dělala dost často. "Byl asi o hlavu větší než já, přibližně 100 kilo, byl trochu při těle. Na hlavě měl klobouk," popsala jsem mu toho muže, co nejdetailněji to šlo. "Dobře," řekl a vše si poznamenal do bločku. "Můžeš mi ještě říct, jak se jmenuješ? Popřípadě, kde bydlíš?" zeptal se. "Jo, jsem Lucy Blacková. Bydlím na Heddington Road 6358. Je to ten malý bílý domek na rohu ulice," potvrdila jsem mu potichu. "Můžete mi říct, kde jsem se tu vzala?" zeptala jsem se pro jednou já. "No, na ulici tě našel jeden kluk, Chris Henderson a donesl tě sem." Při tom jméně jsem se zarazila. To si pamatuju. Ta ženská o tom mluvila. Šerif si toho všiml. "Můžu s ním mluvit? Je ještě tady?" zajímala jsem se. Šerif přikývl. Konečně někdo jinej, než já přikyvuje. Odešel a po chvíli přivedl mladýho kluka. Pak nás nechal o samotě.
"Jsi v pohodě?" zeptal se nezaujatě, tedy to tak aspoň znělo. "Jo," řekla jsem a pak jsem vstala ze země. Chtěla jsem se mu koukat do očí, až mu budu nadávat. "Všechno se to stalo kvůli tobě," dodala jsem rázně. Koukal na mě velmi vyjeveně. "Jo, už si vzpomínám, co se stalo. Jenom kvůli tobě mě nějaká ženská týrala, jen abych jí řekla, co o tobě vím. Vytáhla na mě hada a vrazila mi dvě facky. Málem mě zabila a ta krev, co mám na sobě, není moje," spustila jsem na něj a nadechla jsem se, abych pokračovala. "Říkali mi Banshee, tvrdili o mně, že jsem v tvojí smečce, což ani nevím, jak je možný. Málem mi odumřela ruka kvůli tomu blbýmu hadovi a mám zničený oblečení," dodala jsem na konec. Vyjeveně mrkal a zpracovával informace. "Pokud teď dovolíš, jdu domů. Šerife McCluskey!" zavolala jsem a šerif přiběhl. "Mohu už jí domů?" Přikývl a pustil mě z cely ven. "Odvezu tě domů," oznámil. "Není třeba," ozval se Chris. "Já ji můžu odvést." Šerif se na něj usmál. "Dobře, Lucy, můžeš mu říct adresu," řekl mi a odešel. Potom, co jsem seřvala Chrise Handersona za to, že mě málem zabili, s ním mám sedět v autě? No to ne. Jenže to už mě Chris vlekl za sebou ven. Odemkl auto a otevřel mi dveře. Posadila jsem se a zapnula si pás. Chris obešel auto a nasedl na místo řidiče. Celou cestu ke mně domů jsem na něj nepromluvila, kromě toho, když jsem mu říkala adresu. Před mým domem jsem vystoupila a zabouchla jsem dveře. Ani jsem mu nepoděkovala. Bez dalšího slova odjel. Vešla jsem dovnitř. Na hodinkách jsem měla jednu hodinu ráno. Doma se ještě svítilo. "Ahoj," řekla jsem. Najednou na mě naběhly tři postavy. Andy, táta a Cassie. Všichni tři mě objali. Asi jim volal šerif. Cassie se podívala na moje oblečení. "Páni, ta krev je fakt hustej doplněk," podotkla Cassie a schytala pohlavek od táty. "Jestli nevadí, jdu si lehnout," oznámila jsem jim a vyběhla jsem do svého pokoje. Zavřela jsem se, dala jsem si sprchu - výhoda tohohle domu je vlastní koupelna - a šla jsem spát. Než jsem usnula, myslela jsem jen na to, jak to kdo myslel...

That's it! :) Takže, čauko! A doufám, že se líbilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lydia Lydia | Web | 29. března 2015 v 10:32 | Reagovat

Na tvůj blog jsem narazila teď a tahle povídka je boží, rychle další!! :D

2 Teteyza12 Teteyza12 | Web | 4. dubna 2015 v 10:30 | Reagovat

[1]: Jéj :-D Děkuju :D Neboj, dneska vydám další :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama