Banshee - Nový den (4. kapitola)

5. dubna 2015 v 22:31 | Teteyza12 |  Banshee
Čauky! Po dlouhé době tu je opět jedna povídka. Spíš po dlouhé době je tu jeden příspěvek, za což se vám chci omluvit. Nebyl čas, chuť a vlastně jsem na to ani nemyslela. Takže vám to vynahradím dnešními dvěma příspěvky. Vykecávání bylo asi dost, není k tomu víc co říct, takže si to užijte :)


Nový den

Ráno jsem se probudila před budíkem. Byl první den školy a já proto vstala pravou nohou. Nevěřila jsem na to, ale nemohla jsem to riskovat. Vlezla jsem do koupelny a chvíli jsem tam pobyla, než jsem našla správný účes, pak jsem musela jít vybrat oblečení. Bylo to blbý, protože jsem tam vůbec nic neměla. Nakonec jsem vyhrabala nějaký legíny, tílko a delší svetr. Pak jsem byla připravená. Sešla jsem dolů a ucítila jsem palačinky. Rychle jsem přiběhla do jídelny/kuchyně, mimochodem stále ještě bosky. "Páni! Palačinky na snídani? To tu dlouho nebylo," vykřikla jsem, až tátovi málem vypadla obracečka z ruky. "Ahoj, Lucy," pozdravil mě a usmál se. Najednou mě někdo zvedl do vzduchu. "Nazdárek, Luc!" zakřičel mi do ucha Andy. "Pusť mě," protestovala jsem, ale moje nohy se houpaly 5 centimetrů nad zemí. Po chvilce mě pustil. Otočila jsem se a objala jsem ho. Mrkla jsem na hodiny. Vykecáváním a upravováním se jsem strávila necelou čtvrthodinu. Rychle jsem zblajzla několik palačinek, které táta usmažil a na schodech jsem se střetla s Cassie. "Brý ráno," řekla rozespale. "Dobrý ránko," pozdravila jsem ji a rychle jsem vyběhla nahoru. Kde mám do háje boty, přemýšlela jsem a prohrabávala jsem se věcma. Nenašla jsem je a tak jsem se rozhodla si vzít jiné. Seběhla jsem znovu dolů a prohrabávala se botníkem. "Heuréka!" vykřikla jsem a v ruce jsem držela černo šedé boty na klínku. Obula jsem se a pak jsem si uvědomila, že nemám tašku. Druhá cesta nahoru do pokoje. Rychle jsem si vzala svoji kabelku a vyrazila jsem do školy. Měla jsem to kousek, takže jsem to došla pěšky.
Ve škole jsem chtěla najít třídu, ale byla jsem naprosto ztracená. Přede mnou se najednou objevila poměrně mladá žena, která se usmívala od ucha k uchu. "Ahoj, ty budeš asi Lucy. Jsem ředitelka Blackwellová, půjdu tě provést po škole a pak tě zavedu do třídy," oznámila mi a otočila se. Já ji pak následovala po škole. Provedla mě a po několika minutách mě odvedla do třídy. "Tohle je vaše nová spolužačka, Lucy Rosemary Blacková. Buďte na ni hodní," ředitelka mě představila, usmála se a odešla. Já se šla posadit na jediné volné místo ve třídě. Hned za Chrise Hendersona. To mi někdo dělá naschvál, pomyslela jsem si a šla jsem se posadit. Vytáhla jsem si papír a tužku a začala jsem poslouchat učitele. "Takže, třído, vítám vás v novém školním roku..." začal, ale pak jsem zaslechla od jedné holky z prava něco, co mě zarazilo. "Není to ta, kterou našli na ulici v zakrváceným oblečení?" zeptala se své kamarádky, ta přikývla. Takže už to ví celá škola, pomyslela jsem si a povzdechla jsem si. Skoro se mi až chtělo brečet. "Jak jsi to včera myslela?" ozval se hlas ze předu. "Co myslíš?" zeptala jsem se Chrise na oplátku a dál jsem si čmárala do sešitu. "Chápu, proč jsi na mě tak vyjela a omluvu přijmu kdykoliv." Mě kvůli němu málem zabijou a ještě čeká omluvu? Tak to ne. "Pane Hendersone, neruším vás? Co kdyby jste přestal mluvit, nechal vaši spolužačku vydechnout a zopakoval mi, co jsem právě říkal?" zeptal se ho učitel. "Jistě, pane Harrisi. Pojedeme na týden na ranč, kvůli seznámení s kolektivem." Učitel se podivil. Zamrkala jsem, vůbec jsem nechápala, jak mohl poslouchat mě a zároveň učitele. Nedokáže to ani moje sestra a to je schopná si číst, hrát na mobilu a koukat se na televizi zároveň. Jenže když pojedeme na týden na ranč, budu muset být týden v kuse s Chrisem, což znamená další vyptávání. Jak já tyhle výlety nesnáším. Rozhodně by mě zajímalo, kdy pojedeme. "Takže," začal po dlouhé chvilce mlčení pan učitel Harris. "Poznačte si, kdy tam pojedeme." Otočil se k tabuli a začal psát. Úterý, 2. září, s sebou oblečení, plavky, psací potřeby, dobrou obuv, svačinu na úterní dopoledne. Páni, to je dost věcí. Všechno jsem si zapsala a pak jsem zvedla oči. Můj pohled se střetl s Chrisovým, neuhnula jsem, ale ani on. "Co je?" zašeptala jsem. Zavrtěl hlavou. Měl pořád stejnej výraz naprostého nezájmu. Štval mě a dost.
Celý den uběhl jako voda a já se chystala na oběd do školní jídelny. Věci jsem si schovala do skříňky, ale zastavila mě jedna holka. Seděla vedle mě první hodinu. "Ahoj, jsem Kara, jen aby bylo jasno, jsi tu nová, takže musíš znát pravidla. á jsem tu ta, co má všechno pod kontrolou," řekla mi, ale v pokračování jsem ji přerušila. "Takže jsi třídní primadona? To mě nepřekvapuje," prohodila jsem. Nebála jsem se jí. Dělá vlny, ale stejně pak výhružky nesplní. Zarazila se a chtěla něco namítnout, ale opět ji někdo přerušil. "Karo, nech ji na pokoji," řekl dívčí hlas. Když jsem se otočila, spatřila jsem holku, která seděla první hodinu před Chrisem. Kara se postavila rovně. "Jak chceš, Heather," řekla sladce. "Ale s tebou jsem ještě neskončila." Otočila se na podpatku a odešla. Koukla jsem na Heather. "Díky, jsem Lucy," představila jsem se. "Nemáš za co. Kara tohle dělá všem nováčkům, ale nemyslí to tak. Jsem Heather," řekla dívka s úsměvem. "Jdeš na oběd?" zeptala se. Přikývla jsem. "Tak pojď," řekla a já ji následovala. Cestou jsme se bavily o různých věcech a taky jsme potkaly Chrise. Netušila jsem, že spolu s Heather chodí, ale soudě podle toho líbání odhaduji, že ano. "Vidím, že se s Lucy už znáš," řekl Chris ve frontě na oběd. Heather přikývla. "Jak se s ní znáš ty?" podivila se. Já si toho nějak moc nevšímala, protože odtud už ten příběh znám. Chris Heather pověděl, že mě našel ležet na ulici a odvedl mě na stanici. No jo... Zajímalo by mě, jestli tenhle den bude něčím zajímavej. Z ničeho nic se za mnou objevil nějakej divnej týpek, mohlo mu být tak 25. Podíval se na Chrise svým zlým pohledem a odešel. Chris nás ihned opustil. Nechápala jsem to, ale bylo mi to jedno, protože se objevila další osoba, která by mě mohla zajímat. "Meredith, ahoj," pozdravila ji Heather. "Tohle je Lucy, nová kámoška," představila mě a já Meredith zamávala. Oběd proběhl v klidu, i když mi vrtalo hlavou, co to bylo za týpka. Byl celkem sexy, pomyslela jsem si, ale myšlenku jsem ihned zapudila. Když jsem vycházela ze školy domů, někdo na mě zavolal...

That's it. Tak, tohle bylo celkem delší a nic moc se tam nedělo, takže doufám, že to kvůli tomuhle nepřestanete číst... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama